Lidé, kteří využívají služby sociálních pracovníků, často potřebují návaznou lékařskou péči, a pacienti mnohých lékařů zase zároveň ocení pomoc v oblasti sociální. Otázka, proč a jak by měl spolupracovat sociální a zdravotní sektor, byla projednávána při dalším setkání u kulatého stolu, které se již po několikáté uskutečnilo v rámci realizace Komunitního plánování sociálních služeb pro Písecko. Z již uskutečněných pracovních skupin totiž vyplynula nedostatečná informovanost lékařů o sociálních službách, stejně jako sociálních pracovníků o lékařské péči. K diskuzi se sešly jako vždy všechny zúčastněné strany: zástupci samosprávy, poskytovatelé i uživatelé sociálních služeb a další zainteresovaní jednotlivci.

Zástupce praktických lékařů MUDr. Jan Kolář hned na úvod jednání poznamenal, že by lékaři ocenili přehledný seznam všech poskytovatelů sociálních služeb, především domovů pro seniory. Renata Kotrbatá z informační kanceláře a občanské poradny INKANO podotkla, že již existuje veřejně přístupný adresář, je však evidentní, že se k lékařům dostane zřídka. MUDr. Kolář se nabídl k jeho distribuci přímo do ordinací k ostatním praktickým lékařům.

Zástupce neziskového sektoru, ředitel písecké Diakonie Petr Hladík však také upozornil na nepřehlednost a zastaralost stávajícího registru sociálních služeb. Tento problém by mohl vyřešit připravovaný web, kde budou důležité informace o sociálních službách v regionu všem snadno přístupné, utříděné a aktualizované. Důležité je v první řadě informace podávat tak, aby jim každý porozuměl a aby z nich bylo pochopitelné, k čemu a komu daná instituce skutečně slouží.

U kulatého stolu se řešila také součinnost lékařů a sociálních pracovníků při umísťování pacientů či klientů s obtížnou diagnózou, aby se zabránilo jejich nesprávnému umísťování a jejich onemocnění se řešilo efektivně. Problémem však zůstává nedostatek prostředků k úhradě sociálních lůžek nebo chráněného bydlení, na které potřebným invalidní důchod nestačí. Ze stejného důvodu se klientům a pacientům nedostává psychoterapie, která by mohla řadu tíživých situací zmírnit. Financování takovéto dlouhodobé péče je potřeba řešit na celostátní úrovni. Ve chvíli, kdy by se pacienti mohli léčit doma, se totiž naráží také na komplikovaný proces podávání léků způsobený tím, že sociální pracovníci k tomu nemají oprávnění. Přítomní lékaři i sociální pracovníci se také shodli na složité administraci při vykazování péče přes pojišťovny a neorganizované síti ambulancí.

Mezery ve spolupráci zdravotního a sociálního sektoru nejsou evidentně následkem vzájemné nedůvěry, nýbrž nedořešené politiky. Je tedy důležité apelovat na celostátních jednáních na vyřešení nedostatků v legislativě, protože problematika se dotýká klientů po celé republice. Na regionální úrovni se zatím o šíření vzájemné informovanosti postarají ti, kdo jsou zapojeni do plnění komunitního plánu.