Tématem bylo opět sociální vyloučení, tentokrát zaměřené na nízkopříjmové skupiny seniorů a možnosti řešení dluhové problematiky. Na jednom místě se k diskuzi nad společným problémem setkali poskytovatelé i uživatelé sociálních služeb a zástupci sociálních odborů místní samosprávy, Úřadu práce i Okresní správy sociálního zabezpečení. Třetí „kulatý stůl“ opět moderovala metodička Hana Rabenhauptová.

Nejprve se řešila role občanské poradny, která poskytuje lidem v palčivých životních situacích široké spektrum právního poradenství. Romana Kotrbatá upozornila na velmi rapidní nárůst klientů řešících v poradně exekuce a dluhovou problematiku. „Snažíme se, aby se lidé přišli poradit dříve, než dojde k exekuci, a kdy se situací ještě dá něco dělat. Je to složité, ale zaznamenáváme určitý posun“, uvedla a zároveň pochválila spolupráci neziskových organizací s píseckým Městským úřadem. Zástupce Úřadu práce Jiří Brožák potvrdil, že se situace za posledních pár let výrazně zhoršila a vzrostl počet vyplácených dávek v cílové skupině seniorů.

Ředitel píseckého střediska Diakonie Petr Hladík se pozastavil nad tím, zda by nemělo lidí ohrožených exekucemi a dluhovými pastmi naopak ubývat, jestliže na začátku minulého roku došlo k navýšení existenčního i životního minima. Dostalo se mu jednoduché odpovědi – seniorům po exekucích zbude jen zanedbatelná částka a takoví se pak nedostanou do kontaktu ani s pečovatelskou službou, protože si ji nemohou dovolit. Místostarostka Písku Hana Rambousová poukázala na to , že zásady pro poskytování příspěvků na sociální účely zvýhodňují pobytová zařízení, která přijímají nízkopříjmové klienty.

Bohužel zároveň narůstají žádosti lidí bez přístřeší u bytové komise, kterým kvůli příjmu není byt přiznán. Otázkou zůstává role státu a legislativní opora sociální péče, kterou nelze vždy řešit příspěvky a dávkami. Pracovnice Okresní správy sociálního zabezpečení Ivana Bednářová přiznává, že mají do jisté míry svázané ruce. Původcem zadluženosti seniorů jsou totiž často soukromé finanční instituce, které zneužívají nízké informovanosti a často se pohybují na hranicích zákona. Z diskuze vyplynulo, že největším problémem právě spotřebitelské úvěry, neuvážené nákupy a krátkozraké půjčky.

Zúčastněná seniorka přiznala, že nezná ve svém okolí žádné seniory, kteří by byli na hranici životního minima a nespadají tedy přímo do cílové skupiny. Zůstává však spousta těch, kteří se neumí vypořádat s nižšími příjmy v penzi. V případě finanční nouze pak tito lidé ani neví, kam se obrátit. Finanční situace seniorů je často na hraně nuzných životních podmínek, kdy se o ně nepostará rodina, a jsou v takové situaci, že si nemohou ani formálně zažádat o příspěvek na péči. V jiných případech končí příspěvek v nesprávných rukou příbuzných, kteří se chtějí přiživit. Tento problém by se patrně mohl do jisté míry vyřešit azylovými domy či jinými alternativami bydlení. Pracuje se také na zvyšování počtu sociálních pracovníků tak, aby mohli na konkrétní jedince více působit. Největší vliv má rodinné zázemí, konečná zodpovědnost je však vždy na straně klienta.

 Všichni přítomní se shodli, že zadluženost seniorů se za poslední dobu výrazně zhoršila a počet klientů v občanských poradnách a žadatelů o příspěvky rapidně vzrostl. Zjevná je souvislost s aktuální problematikou nátlaku na prodejních akcích a s neetickým chováním poskytovatelů půjček, ale i s celospolečenským demografickým vývojem. Dluhy se často nabalují z generace na generaci. Řešení diskutující vidí v lepší informovanosti seniorů dříve, než dojde k exekucím, v celkovém zvyšování finanční gramotnosti a především v silnější roli podporující rodiny.